LAMINÁTOVÉ PODLAHY

Z pohledu odolnosti více vydrží krytiny z vysokotlakého laminátu, pro soukromé užití však bezesporu stačí lamináty přímé, neboli melaminové, u kterých je dekorační papír zalitý vrstvou melaminu. Dle typu užití pak volte i třídu zátěže, čím vyšší zátěžovou třídu výrobce u krytiny garantuje, tím vyšší frekvenci pohybu podlaha snese. Je-li možnost výběru, doporučujeme volit krytinu s voděodolnou nosnou deskou, hranami impregnovanými proti vlhkosti, antistatickou úpravou povrchu či uzpůsobením pro pokládku na podlahové vytápění.

Důležitá je i kvalita zámkového spoje. Ten musí zůstat těsný a pevný nejen za běžných klimatických podmínek, ale i při jejich běžných změnách (např. sušší vzduch při topení v zimě). Ideální je, nechá-li si zákazník pokládku části krytiny a pevnost spojů názorně ukázat v prodejně ještě před samotnou koupí. Detailněji však zákazník „laik“ není schopen kvalitu spoje rozpoznat. Ideální je zaměřit se při výběru na renomované výrobce podlahových krytin, jejichž podlahy jsou k dostání především ve specializovaných podlahových studiích a prodejnách zaměřených přímo na podlahové krytiny.

Při čištění laminátových krytin rovněž dbáme na důkladné vyždímání mopu či hadru. Ideální je suchý způsob, tedy vysávání nebo zametání. Do vody lze přidávat speciální čistící přípravky určené na údržbu laminátových krytin či další PH neutrální přípravky, které nenaruší povrch. Speciální poliše pro dodatečnou ochranu povrchu, i přestože jsou k dostání, v podstatě nejsou nutné, neboť kvalitní laminátové krytiny mají dostatečně ošetřený povrch již z výroby.

Důležité je působit preventivně a zamezit nánosu špíny (kamínků, písku, hlíny, sněhu, vody, bláta apod.) do místnosti z venku. Hrubé nečistoty by mohly zbytečně způsobit poškrábání povrchu krytiny a stojatá voda by se mohla zámkovými spoji dostat dovnitř materiálu. Laminátové krytiny není třeba nijak speciálně ošetřovat, např. voskovat či leštit. Při čištění agresivnějších nečistot nikdy nepoužívejte drátěnku či jiné drsné a tvrdé materiály, které by narušily povrch laminátu. Nohy nábytku i těžkých doplňků je dobré podlepit měkkým filcem či plastovými podložkami a pojízdný nábytek vybavit kolečky typu W s pryžovým obutím. I při takto jednoduché základní péči vám bude laminátová podlaha sloužit řadu let. Některé typy krytin z vysokotlakého laminátu dokonce umožňují i strojové čištění, s tím se však setkáme spíše v komerční sféře.

Pokládka laminátových podlah

U laminátových podlah je, co se týče způsobu pokládky, možností o něco méně. Je to dáno vícevrstvou konstrukcí krytiny, která je vždy vybavena zámkovým spojem pro pokládku plovoucím způsobem. Výraz plovoucí podlahy proto často byl a někdy stále ještě je milně spojován pouze s krytinami laminátovými. U většiny realizací se tedy krytina pokládá jak jinak než plovoucím způsobem. V některých případech, např. v místnostech s vyšší koncentrací vlhkosti či z důvodů lepší zvukové izolace, ji lze k podkladu přilepit napevno. U laminátových podlah však lze celoplošně přilepit pouze dílce, které mají z výroby protihlukovou podložku /přilepenou/ na spodní straně (alespoň dle doporučení většiny výrobců).

V případě extrémního působení klimatických jevů (sucho x vlhko) může dojít k oddělení přilepené protihlukové podložky od laminátového dílce a podlaha se stane plovoucí. Tím je zabráněno poškození krytiny. Při celoplošném lepení je však nutná obzvláště pečlivá kontrola zbytkové vlhkosti podkladu, protože se nepoužívá parotěsná folie. Automatickou součástí klasické pokládky každé laminátové krytiny je správná zvuková izolace, tedy kročejová podložka, která zabraňuje vzniku nepříjemného kročejového hluku. Na trhu je k dispozici řada typů kročejových izolací, v podstatě se jedná o měkkou a pružnou podložku o tloušťce kolem 2-3 mm. Izolační podložky lze ke krytině dokoupit samostatně, v řadě případů však tvoří součást jednotlivých dílců již z výroby. Kromě kročejové podložky se pod krytinu umisťuje také parotěsná fólie, která stejně jako u dřevěných plovoucích krytin zabraňuje průniku vlhkosti z podkladu do krytiny. 

Proces pokládky se v řadě bodů shoduje s pokládkou ostatních typů krytin plovoucím způsobem. Doporučuje se zkontrolovat jednotlivé lamely, jsou-li bez kazů a poškození. Byť všechny dílce procházejí při výrobě několikastupňovou kontrolou, pokládající je v podstatě posledním, a dá se říci i nejdůležitějším, stupeň kontrolního procesu. Materiál se musí nechat aklimatizovat v místě pokládky, a to minimálně 24 hodin před pokládkou. Při aklimatizaci zůstávají všechny balíky zabalené. Podklad musí být rovný, suchý, čistý a dostatečně pevný.

Předchozí krytiny, které jsou položené na volno či které by mohly způsobit nežádoucí efekt (koberce, linolea, dlažba s velkými spárami atd.), by měly být i z hygienických důvodů odstraněny. Dodržet se musí i dostatečně široké dilatační spáry mezi podlahou a pevnými body místnosti (stěnami, rourami od topení apod.), dilatační spárou pak musí být přerušena i rozměrná plocha. Opatření v podobě dilatační spáry se opět aplikuje z důvodu klimatických změn v místnosti a možného ač minimálního „pohybu“ krytiny. Z optického hlediska se doporučuje krytinu pokládat podélně ve směru dopadu světla z největšího okna v místnosti (tedy krátkou stranou k oknu). Druhým rovněž optickým pravidlem je, že by dlouhé strany lamel měly být pokládány kolmo na nejdelší stranu místnosti. Místnost tak působí větším dojmem, než kdyby byly lamely pokládány paralelně s dlouhou stranou.